Pátý den, kdy jsem poslouchal kapající kohoutek, jsem se rozhodl předejít slibně se rozvíjející neuróze z nepřestávajícího zvuku kapiček vody, dopadajícího na plech dřezu,rozebrat kohoutek a zkusit ho spravit. Sice jsem to nikdy nedělal, ale co na tom může být, to přece zvládnu. Manželka mi sice opatrně naznačovala, že by se to mohlo svěřit odborníkovi, ale proč utrácet za nějakého instalatéra, když to zvládnu sám, ne?

Koupil jsem si odpovídající těsnění, připravil veškeré nářadí, vybral správnou velikost klíče, nasadil a zabral.

Hm. Ve chvíli, když mi všechno pod rukou náhle povolilo, mi došlo, že to nebyl dobrý nápad. Nekvalitní trubky z osmdesátých let už měly svá léta odsloužena – na druhou stranu, kdo může říct, že má doma v kuchyni fontánu? Proud vody, vesele tryskající z ulomené trubky, se rozstřikoval na všechny strany, plošně se mi vsakoval do oděvu, životodárná tekutina se zadostiučiněním zvlhčovala nedávno nově vymalované stěny kuchyně, moje čtyřletá dceruška opodál nadšeně tleskala ručkami a radovala se z nezvyklého zážitku, já jsem prskal jako křeček a nadával, že by se i dlaždič přiučil…

Kdyby v tu chvíli někdo neváhal a točil, asi bychom vyhráli první cenu.

Proud vody ustal – to manželku napadlo, že by mohla zavřít přívod vody ve stoupačce.

Stál jsem uprostřed obrazu zkázy, skrznaskrz mokré šaty přilepené na těle, potichu nadával na svoje pitomé nápady a přemýšlel, co teď.

Za mnou se ozval tichý hlas, dle tónu se zjevně snažící nepodráždit mě víc, než je nutné.

„Hele… nechci ti nějak radit, ale nemyslíš, že bys mohl zavolat tu havarijní službu Dispečerky, jak nám o ní vyprávěl Petr? Já bych to tady mezitím vytřela, ty by ses mohl převléknout…“

No. Jsou chvíle, kdy moudrý muž pozná, že prohrál.

„Tak jo. Zjistím číslo a zavolám.“

Ještě v mokrých šatech jsem se posadil k počítači, šel na stránky www.dispecerka.cz, a v Havarijním servisu jsem na mapě republiky vybral nejbližšího havarijního technika. Dotyčný řemeslník se ukázal být muž činu, zbytečně se nevyptával, za dvacet minut byl u nás, a půl hodiny jsme měli v kuchyni opět vodu, které tekla pouze z kohoutku.

Kohoutku, který nekapal.

Byl jsem rád, že řemeslník byl tak šikovný a vše spravil bez hloupých poznámek, byl jsem rád, že si manželka vzpomněla na havarijní servis na Dispečerce. Je dobře, že jsem se měl na koho obrátit…

… ale největší vděk cítím ke své manželce, že se o té události dodnes nikomu nezmínila.