Petra má šanci vybřednout z dluhů a začít nový život s čistým štítem. Soud jí povolil oddlužení. Věřitelům splácí půjčky, které se vyšplhaly do statisícových částek. Přitom to začalo nevinně, měla kreditní kartu a známý ji poprosil o půjčku.

Vypadá nejvýš na pětadvacet, věk 31 let by jí nikdo nehádal. Životní zkušenost, která Petru dovedla až k osobnímu bankrotu, byla tvrdá. Dopředu se už dívá s nadějí.

„Pod cenou jsem musela prodat dům, abych bance vrátila peníze za hypotéku. Banka na prodeji trvala. Dostala jsem za dům méně, než byla jeho odhadní cena,“ říká mladá žena. Teď žije nedaleko Ústí nad Orlicí v malém obecním bytě. Šestici věřitelů splácí už rok půjčky, které se vyšplhaly do statisícových částek. S minimálním příjmem musí vyjít ještě další čtyři roky.

Před rokem vám soud povolil vyhlásit osobní bankrot, jak to změnilo váš život?

Počítám každou korunu. Jinak jsem ale mnohem klidnější. Úvěrové společnosti, kterým jsem nestíhala hradit splátky, už do mé práce nevolají. Polovina mého platu jde teď na splácení dluhů. Během pěti let musím šesti věřitelům vrátit zhruba 80 procent dlužné částky, celkem to dělá 610 tisíc korun. Dalších 900 korun platím měsíčně advokátovi, který nad mým oddlužením dohlíží.

Kolik korun vám zbývá na vlastní živobytí?

Zprvu mi zbývalo 6 900 korun. Teď si vydělám o něco víc, takže mám na měsíc 7 600 korun. Z toho platím nájem, elektřinu a všechny další výdaje. Naštěstí jsem získala obecní byt se slušným nájmem. Na to, že bych plánovala mít dítě, musím ještě na další čtyři roky zapomenout.

Na čem nejvíc šetříte?

Oblečení prakticky vůbec nekupuji, snad jen pár levných triček. Nejvíc šetřím na jídle. Dřív jsem nakupovala tak, že jsem do košíku dala vše, na co jsem měla chuť. S přítelem jsme v nakupování přibrzdili, až když zbývalo méně peněz a bylo potřeba šetřit. Teď už na velké nákupy nechodím. Nakupuji uvážlivě, přesně to, co potřebuji, aby se v ledničce nic nezkazilo. Pravidelně si hlídám také výdaje za elektřinu, plyn a vodu.

Máte doma velkého psa. I to něco stojí?

Labradora Toma jsme si s přítelem pořídili v době, kdy jsme se nastěhovali do vysněného domku. Když jsme museli dům prodat, abych vrátila bance hypotéku, zvažovali jsme, že psa dáme do dobrých rukou. Nakonec jsem se rozhodla, že si ho nechám. Je nemocný, trpí epilepsií, na pořádné vyšetření a léčbu ale nemám.

Jak se na vás tváří lidé, že jste spadla do dluhů, klopíte před nimi oči?

Lidé žijící kolem mě to nevědí. Držím vše v tajnosti. Ví to má rodina, zaměstnavatel a tři nejlepší kamarádky.

Proč jste se vlastně zadlužila, co se stalo?

S přítelem jsme snili o vlastním domku a zažádali o hypotéku. Oba jsme ji získali. Do potíží mě dostal přítelův bratr, požádal nás o půjčku. V té době se nám dařilo dobře a měli jsme každý několik kreditek. Nejprve mu půjčil můj přítel. Bratr mu peníze vrátil včas a požádal o další finanční pomoc. Půjčila jsem mu i já z mé kreditní karty. Peníze už ale nevrátil. Dluh včetně vysokých úroků zůstal na mně a stejně dopadl i můj přítel, který mu půjčil znovu. Utáhnout hypotéku začal být problém. Řešila jsem to neuváženě dalšími půjčkami. Přítelův bratr nakonec dostal do dluhů i své rodiče.

Myslíte, že byste takovou chybu již neopakovala?

Bratrovi mého přítele bych po všech zkušenostech už dnes uměla říct radikální ne, nepůjčím ti. Tehdy to bylo těžké. Myslím, že odmítnout by ho už dokázal i můj přítel. Musel by o tom ale ještě hodně uvažovat. Rodina je pro něj dost důležitá.

Když jste se dostala do finančních potíží, jak rychle jste se snažila problém řešit?

Když jsme s přítelem viděli, že na splátky není a nesplácíme včas, nečekali jsme, až budeme mít ve schránce horu obálek s upomínkami. Šli jsme do bank a snažili se upozornit, že začínáme mít finanční potíže. Řekli nám, že zatím velkou prodlevu nemáme, a víc to s námi neřešili. Jen Česká spořitelna nám splátky odložila na půl roku. Upozornila nás i na to, že funguje nová bezplatná poradna, která může doporučit, jak situaci řešit.

Jaké podmínky musí člověk splnit, aby mu soud povolil oddlužení?

Musíte mít stálé zaměstnání a dostatečné příjmy. Splatit věřitelům je třeba během pěti let alespoň 30 procent dluhů a přitom vám musí zbýt životní minimum na obživu. Mně soud oddlužení povolil. Můj přítel se teď snaží najít lépe placenou práci, aby se mu to v budoucnu také podařilo, protože zatím nemá dostatečné příjmy. Oba máme chuť jednou z Česka odejít, začít úplně znovu třeba v Irsku, mít dítě a žít normální život. Jeho dluhy již ale narostly na částku přesahující jeden milion korun.

Bojíte se, že třeba onemocníte nebo se vám stane úraz a oddlužení se tím může zkomplikovat?

Nejsem typ, který běží k doktorovi jen proto, že ho škrábne v krku. Během roku jsem marodila dva týdny a co nejdřív jsem se vrátila do práce, aby výpadek v příjmech nebyl citelný. Práce mě drží nad vodu, pracuji ve školství. Navíc se mi podařilo i při všech těch problémech dokončit vysokou školu. Z dlouhodobé nemoci či úrazu mám ale trochu strach, na pojištění mi už peníze nezbývají. Nevím, jak by se třeba řešilo, kdybych skončila na vozíku a nemohla dluhy splácet. Snažím se být na sebe opatrná.

Pokoušíte někdy i štěstěnu a vsadíte si v loterii?

Ne, výhra není jistá. Za poslední rok jsem si nevsadila ani jednou. Jsou to pro mě zbytečně vydané peníze.

Změnil se váš vztah k penězům?

Hodně. Jsem mnohem rozvážnější. O žádné půjčce již nechci vůbec slyšet. Když vidím v televizi nebo v časopisech nabídky – neváhejte, volejte, půjčíme – nedoporučila bych to po svých zkušenostech nikomu. Je to kolotoč, který se pod vámi rozjede. Já měla štěstí, soud mi oddlužení povolil, potíže s exekutory jsem neměla a během pěti let mohu začít žít jako normální člověk. Můj přítel zatím takové štěstí nemá.

Převzato z iDNES.cz: Sokolová E. 24.8.2010